Překladatel a textová kritika

Neděle 06.01.2008 | Témata: Český ekumenický překlad

Bibli dnes čteme v překladech, které vycházejí z kritické rekonstrukce původního textu. Překladatel vděčně přijímá výsledky textové kritiky (textologie), jejímž úkolem je datovat dochované rukopisy, citáty a překlady, vytřídit pozdější odchylky a zaznamenat původní podobu textu. S jakými chybami či změnami v textu musí textová kritika počítat? Můžeme tu rozlišit dvě skupiny: a) neúmyslné chyby, jejichž příčinou byla malá písařská dovednost, spěch, únava apod.; b) úmyslné změny mající původ v myšlení člověka, které vedly k odchylce od původní předlohy textu...

Bibli dnes čteme v překladech, které vycházejí z kritické rekonstrukce původního textu. Překladatel vděčně přijímá výsledky textové kritiky (textologie), jejímž úkolem je datovat dochované rukopisy, citáty a překlady, vytřídit pozdější odchylky a zaznamenat původní podobu textu. S jakými chybami či změnami v textu musí textová kritika počítat? Můžeme tu rozlišit dvě skupiny: a) neúmyslné chyby, jejichž příčinou byla malá písařská dovednost, spěch, únava apod.; b) úmyslné změny mající původ v myšlení člověka, které vedly k odchylce od původní předlohy textu.

Příklady obou těchto druhů odchylek od původního textu si ukážeme na příkladech z Nového zákona.

K neúmyslné změně v textu mohlo dojít, když se písař při diktátu přeslechl. Například krátké "o" (omikron) a dlouhé "ó" (omega) se tehdy vyslovovalo stejně. Podívejme se na List Římanům 5,1 a porovnejme dva české překlady tohoto verše (každý z nich bere v úvahu jinou textovou variantu): EP: Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Col: Poněvadž jsme tedy ospravedlněni z víry, mějme pokoj s Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista. Ekumenický překlad vychází ze čtení ECHOMEN, tj, máme, které je v hlavním textu kritického vydání řeckého textu Nového zákona Nestle-Aland (27. vydání). Původní verze Sinajského a Vatikánského kodexu ( 4. stol. po Kr.) však mají ECHÓMEN (konjunktiv vybízecí), tj. mějme. To je závažné textové svědectví, ale samo o sobě to při celkovém posuzování nestačí. Důležitý je též celkový smysl v rámci Pavlovy teologie. Proto většina moderních vykladačů a překladatelů přijímá spíše čtení "máme pokoj s Bohem".1) Jinou skupinu chyb představují slova, u nichž došlo k záměně souhlásek. Ve Zjevení 15,6 se píše o sedmi andělech, kteří "byli oděni lněným rouchem (LINON), čistým a zářícím". Alexandrijský kodex (5. stol po Kr.) však čte: "byli oděni v kámen (LITHON), čistý a zářící". V Listě Židům 4,11 písař místo APEITHEIAS ("neposlušnost") napsal ALÉTHEIAS ("pravda")!2) Mezi úmyslné změny patří např. snaha písařů opravit gramatickou chybu či nevhodný výraz. Zvláště text Zjevení Janova, který je plný semitismů, sváděl písaře k různým stylistickým "vylepšením". Těm se ostatně nevyhnuly ani Pavlovy epištoly. Církevní historik Eusebios z Kaisareie ( cca 263 - cca 340) píše ve svých "Církevních dějinách" o Tatiánovi, autorovi evangelijní harmonie zvané Diatessaron, že se odvážil slova apoštola Pavla nahradit lepšími,"jako by chtěl tím vylepšit znění výrazu".3) Jindy mohlo dojít ke změně v textu, jestliže se písaři zdál být věcně nesprávný či nepřesný. V Markově evangeliu 1,2 je citát složený z Mal 3,1 a Iz 40,3 uveden slovy "Jak je psáno v proroku Izajášovi". Pozdější rukopisy se tuto nejasnost snažily napravit, tím, že četly: "Jak je psáno v prorocích". Jak je to tedy se spolehlivostí našeho novozákonního textu? Chyby se v něm sice objevují, ale nejsou takového rázu, aby zkreslily základní evangelijní zvěst. Náš přední novozákonní odborník Petr Pokorný k tomuto poznamenává: "Jestliže textová kritika (textologie) přesto zaznamenává značný počet různočtení, není to doklad nespolehlivosti textu, ale spíš jeho rozšíření a liturgického užívání. Většinou jde o drobné stylistické odchylky a písařské chyby, z nichž jen malé procento mění smysl jednotlivé věty a jen několik desítek má teologický dosah, nepočítáme-li úpravy, o nichž víme, proč a kdy asi vznikly, takže jsou pro rekonstrukci textu nepotřebné."4)

Poznámky:

1. O tomto i o dalších novozákonních překlepech přehledně pojednává Z. Sázava ve své knize Padesát novozákonních záhad (Blahoslav, Praha 1981, str. 156-159).

2. Toto čtení má pouze jeden řecký rukopis, a to původní verze kodexu Claromontanus z 6. stol po Kr. Papyrus s pořadovým číslem 46 (p46) z r. 200 po Kr. čte APISTIAS ("nevěrnost").

3. Církevní dějiny, přeložil Josef Novák, Česká katolická charita, Praha 1988, str. 82.

4. P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993, str. 283.

Pavel Jartym

Bulletin ČBS 1997, č. 1-2



Copyright © 2007 Česká biblická společnost, Náhorní 1816/12, 182 00 Praha 8, tel. 284 693 925, infodumbible.cz, http://www.dumbible.cz
vývoj webu: http://www.danielkvasnicka.net


Vytištěno z adresy http://www.dumbible.cz/web/print/Article/78, Pátek 14.12.2018, 12:06