Proč jsme začali nový překlad Bible a co nám překládání dalo

Sobota 05.01.2008 | Témata: Český ekumenický překlad

Je tomu letos už dvacet let, co poprvé vyšel v celku náš překlad Bible, nazývaný Český ekumenický překlad (ČEP), ale je to také 15 let, co jsme skončili jeho zrevidování a vyšlo 3., "doplněné a přepracované" vydání, které obsahovalo navíc proti 1. a 2. vydání (2. vydání bylo přetiskem 1. vydání) též tzv. knihy deuterokanonické. Překlad se rozšířil daleko víc, než jsme si dovedli představit, když jsme před 38 lety s ním začínali. Do dneška vyšlo už více než 10 mnohatisícových vydání. Pochopitelně, že z toho máme velkou radost a jsme za to Pánu Bohu vděčni. Na jaře příštího roku tomu bude 40 let, co jsem s prof. Dr. Milošem Bičem zauvažoval o tom, že by bylo potřebné pořídit nový překlad Bible, na podzim pak jsme promysleli určitý plán a na začátku dalšího roku jsme jej spolu s dalšími šesti kazateli ČCE začali naplňovat...

Je tomu letos už dvacet let, co poprvé vyšel v celku náš překlad Bible, nazývaný Český ekumenický překlad (ČEP), ale je to také 15 let, co jsme skončili jeho zrevidování a vyšlo 3., "doplněné a přepracované" vydání, které obsahovalo navíc proti 1. a 2. vydání (2. vydání bylo přetiskem 1. vydání) též tzv. knihy deuterokanonické. Překlad se rozšířil daleko víc, než jsme si dovedli představit, když jsme před 38 lety s ním začínali. Do dneška vyšlo už více než 10 mnohatisícových vydání. Pochopitelně, že z toho máme velkou radost a jsme za to Pánu Bohu vděčni. Na jaře příštího roku tomu bude 40 let, co jsem s prof. Dr. Milošem Bičem zauvažoval o tom, že by bylo potřebné pořídit nový překlad Bible, na podzim pak jsme promysleli určitý plán a na začátku dalšího roku jsme jej spolu s dalšími šesti kazateli ČCE začali naplňovat. Začali jsme překládat a vykládat Starý zákon. O začátcích naší práce, jejím postupu a metodách bylo již několikrát hovořeno i psáno, proto o tom dnes hovořit nebudu. Spíše bych chtěl říci, proč jsme s překladem začínali a co nám samým práce na překladu dala. Nezačali jsme s překladem proto, že by se nám Bible kralická nelíbila, naopak vážili jsme si jí. Avšak stále více jsme v praxi zjišťovali, že se způsob vyjadřování a význam některých slov tak dalece mění, že se tento skvost stává mnohým málo srozumitelným a nejednou svádí k nesprávnému pochopení. Byli jsme přesvědčení, že Bible není knihou, která by měla jen zdobit knihovny anebo byla užívána jako magická, byť nesrozumitelná, příručka, ale že je knihou živou a žijící, přinášející duchovní pokrm a nápoj všem, kdo jej chtějí okusit. Proto je třeba, aby její překlad byl současníkům co nejsrozumitelnější (při zachování věrnosti původním textům). Nabízela se možnost revidovat Kralickou. Jenže revize dává omezené možnosti, jak to poznal i Jan Karafiát, který začátkem tohoto století revizi Kralické provedl. Revize, jakou by bylo nutné udělat dnes, by musela být velmi radikální - a výsledek: pak už by to nebyla Bible kralická. Ke stejnému náhledu dospěl i výborný náš novozákoník a velký milovník Kralické, prof. Dr. J. B. Souček, který pak na podzim 1961 začal s několika svými bývalými žáky pracovat na novém překladu Nového zákona. Pustili jsme se tedy do nového překladu, který neměl být náhradou za Bibli kralickou, ale pomocí jejím čtenářům, aby ji správně rozuměli. Dále měl být pomocí k vykládání Písma, zejména dětem, a také měl posloužit těm, kteří před tím Kralickou nepoužívali a nyní se jim jevila jako zcela nesrozumitelná. Drželi jsme s prof. Dr. S. Daňkem, že nová reformace přinese i nový dobrý překlad Bible, ale byli jsme si zároveň vědomi toho, že právě nové překlady Bible podnítily novou obnovu církve. Chtěli jsme svým překladem též k novému probuzení přispět. Při veškeré pečlivosti v práci jsme počítali s tím, že neděláme dílo, které by mělo přetrvat věky, neboť jako se jazyk dále vyvíjí, bude potřebí jednak i náš překlad znovu revidovat, jednak pořizovat nové překlady. Protože i v jiných církvích v české zemi dospěli někteří jejich theologové k tomu, že vlastně nemají vhodný soudobý překlad, připojili se jejich zástupci k nám a vznikla ekumenická překladatelská komise (ve dvou sekcích: starozákonní a novozákonní), v níž bylo zastoupeno šest církví. Mohu vyznat, že jsme všichni, kteří jsme na překladu pracovali, opravdu překladem 'žili'. Mysleli jsme na dílo, do něhož jsme se pustili, na modlitbách. Věnovali jsme mu s láskou všechen čas, který jsme při plnění jiných svých povinností věnovat mohli. Dávali jsme do práce všechny své znalosti. Snažili jsme se o co největší odbornost, o co nejlepší vystižení smyslu textu, snažili jsme se neubrat z bohatosti jeho náplně, a přitom vše podávat pokud možno čtivě, srozumitelně - a jako Kraličtí: 'zbožně'. Jestliže vidíme, že je ČEP hojně používán, že posloužil a stále slouží, možno tak říci, mnohým, a jestli ještě nějaký čas sloužit bude, je to naší nezaslouženou odměnou a buď za to Pánu Bohu dík.

Proti čemu se musím ohradit, jsou výtky některých jedinců, že jsme při svém překládání byli poplatni režimu té doby. Prohlašuji, že jsme se vždy řídili theologickými aspekty a ne jinými, včetně politických. Jako hlavní doklad naší poplatnosti bývá uváděno, že jsme nahradili kralický výraz "bezbožník", který se tehdy dal lacině aplikovat, slovem "svévolník". I tu však naše rozhodování mělo zcela theologické důvody bez ohledu na politickou situaci. Hebrejský výraz raša totiž není jen označením pro atheistu v dnešním slova smyslu, ale označuje každého, kdo svévolně prosazuje svou vůli nebo sebe a nedbá na Boha a jeho přikázání - tedy svévolníka. Správné užití tohoto slova v češtině nám schválil i náš hlavní češtinářský poradce b. PhDr. Ivan Lutterer, pracovník katedry českého jazyka na Filozofické fakultě UK.

Nám samým přinesla práce na překladu a výkladu i při rozličných starostech hojné potěšení, umožnila nám hluboký vhled do biblických látek, přivedla nás, abychom věnovali intenzivní pozornost i oddílům, kterými bychom se (aspoň většina z nás) v běžné praxi zabývali jen 'letmo'. Nám, kteří jsem pracovali 'v terénu' na sborech, velmi pomáhala v naší práci. Pomohla nám i k lepšímu porozumění Kralické. Zjistili jsme, že některým jejím krásným a milým formulacím, které jsme nejednou přijímali samozřejmě, aniž jsme si je v původních textech ověřovali, i my nesprávně rozumíme, neboť v době vzniku Kralické měly jiný obsah a význam, než v jakém je chápeme dnes. Bylo nám leckdy těžko loučit se s nimi, leč v zájmu pravdivosti překladu to bylo nezbytné. Práce na překladu a výkladu nás také osobně sbližovala, umožňovala nám vzájemně se zbohacovat odlišnými přístupy a konfesionálními odlišnostmi - a přitom též z nás stírala určité vedlejší konfesionální předsudky, ale i vnější rysy. Kdybyste byli vstoupili do našeho pracovního zasedání, těžko byste hned rozeznali, kdo je katolík, kdo evangelík, kdo pravoslavný. Až teprve po chvíli sledování rozhovorů byste, a to jen při řešení některých otázek, konfesionální odlišnost poznali. Zejména pak proto, že jsme drželi pokud možno zásadu jednomyslnosti - tzn. pracovat na jednotlivých termínech, pojetí, výkladu, formulaci tak dlouho, až jsme došli společného, a nebylo-li to možno, tedy aspoň co nejširšího, souhlasu -, vedla nás práce k trpělivosti a snaze pochopit druhého. A našlo by se patrně ještě leccos dalšího co dobrého nám přinesla. Buď i za to všechno Pánu Bohu dík.

Závěrem bych chtěl vzpomenout všech a poděkovat všem, kteří nám při práci na překladu a výkladu pomáhali: svými modlitbami, svými připomínkami, morálně i materiálně. Sluší pak jmenovat tehdejší Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, na jejíž půdě jsme se mohli scházet a která nám umožňovala dostávat potřebné odborné knihy ze zahraničí; faráře Rohkrämmera z Porýnska, který zejména nás zahraniční literaturou zásoboval; Dr. Václava Kejře, který už jako senior Horáckého seniorátu ČCE se zasadil o to, aby nás synodní rada hned v začátcích přijala za svou komisi; synodní radě ČCE za finanční podporu, než náš přejala Biblická sekce ERC a po ní ČBS; sborům a farnostem, které nám poskytly gratis zajištění týdenních prázdninových zasedání; pp kardinálům Trochtovi a Tomáškovi a arcibiskupovi K. Otčenáškovi, kteří se zájmem naší práci sledovali; Světovým spojeným biblickým společnostem a zejména jejich tehdejšímu sekretáři Rev. Sveeru Smaadahlovi za mnohostrannou pomoc; Biblickému dílu v Stuttgartu za materiální podporu 3. vydání ČEPu i za literaturu; a nemohu s vděčností nevzpomenout ČBS, která nám od svého vzniku byla rovněž mnohostranně ku pomoci.

Předneseno na výroční schůzi ČBS Zdeněk Soušek

Bulletin ČBS 1999, č. 2



Copyright © 2007 Česká biblická společnost, Náhorní 1816/12, 182 00 Praha 8, tel. 284 693 925, infodumbible.cz, http://www.dumbible.cz
vývoj webu: http://www.danielkvasnicka.net


Vytištěno z adresy http://www.dumbible.cz/web/print/Article/77, Pátek 14.12.2018, 12:20