Proč se přistoupilo k revizi ekumenického překladu

Pátek 28.09.2007 | Témata: Český ekumenický překlad, Bible

Čtenářům se v těchto dnech dostává do rukou nové vydání Českého ekumenického překladu Bible, které zohledňuje poslední revize textu z roku 2000. Jistě nás napadne otázka, v čem se liší tento text od předchozích vydání a proč se vlastně dělala revize textu. Kdo ji prováděl a proč se vlastně přistoupilo k nové revizi ekumenického překladu. Na tyto otázky nám odpoví jeden z překladatelů Českého ekumenického překladu a člen revizního týmu ThDr. Zdeněk Soušek.

Asi by bylo vhodné si připomenout, co v minulých letech tomuto vydání předcházelo. Shromažďovali jsme připomínky k textu překladu a došlé připomínky pak členové překladatelských komisí procházeli. Pochopitelně již nebyli všichni, neboť řada z nich již zemřela. Překladatelé se setkali několikrát v Pelhřimově, ale většinou se setkávali na faře ve Strměchách. I po létech bylo zřejmé, jak odpovědně k úkolu přistupují a jak jim záleží na tom, aby Slovo k člověku opravdu promlouvalo. Poprvé jsme opravený text vydali v roce 2001 a toto je již čtvrté opravené vydání (včetně deuterokanonických knih).

Nejvhodnější možná bude, když si znovu připomeneme vzpomínky ThDr. Zdeňka Souška, tajemníka starozákonní překladatelské komise, který se nejen na celém překladu i revizi textu aktivně podílel, ale také pro setkání překladatelů vždy zajistit potřebné zázemí.

Proč se přistoupilo k nové revizi ekumenického překladu?

Položím otázku poněkud osobněji: Proč jsme znovu přistoupili k revizi překladu Starého zákona? A odpovím: Protože to patřilo k našim zásadám.

Jednou ze zásad, kterých jsme se od počátku naší práce na ekumenickém překladu Starého zákona drželi, bylo přesvědčení, že s Biblí, která je knihou žijící a životodárnou, je třeba neustále pracovat – a tedy i na jejím překladu. Snažili jsme se, jak už bylo nejednou řečeno a napsáno, připravit překlad věrný původnímu hebrejskému textu a přitom dnešnímu čtenáři dát překlad v dobré soudobé češtině (aniž jsme se snížili k žurnalisticky zužujícímu trendu). Protože někdy je k správnému nebo lepšímu vyjádření potřebí určitého časového odstupu a také některá slova se začnou užívat v jiném, leckdy i odlišném významu, počítali jsme, tak jako to činili i bratří Kraličtí, čas od času s revizí překladu. Byli jsme si vědomi, že se může stát, že zapomeneme, proč jsme původně volili onen překlad, anebo se nám prostě jiný bude zdát výstižnější, nahradíme dosavadní novým, který sice třeba bude znít lépe, ale v podstatě bude méně dobrý. I přesto jsme překlad revidovali.

První revizi jsme provedli hned po dokončení překladu, na kterém jsme pracovali téměř 18 let. Rozdělili jsme si práci a za čtyři roky jsme prošli celý překlad, takže vydání s vročením 1985 (první s knihami deuterokanonickými) přinášelo proti předchozím některé úpravy.

Ke druhé revizi jsme přistoupili záhy po vydání překladu v roce 1987. Tentokrát jsme však neprocházeli text kontinuálně, nýbrž jsme sbírali připomínky jak od členů komise, tak od jiných čtenářů Bible. Začátkem devadesátých let jsme započali připomínky zpracovávat a ověřovat – i ty nejnaivnější. Většina jich byla však nepoužitelných. Ne-pracovali jsme na libovolném převodu, ale na odpovědném pře-kladu a to má svá pravidla.

Nevyhověli jsme a ani jsme nemohli vyhovět těm, kterým se nelíbila některá slova, jako např. „svévolník“ nebo „pronárod“. Řada připomínek byla právě toho druhu. Se „svévolníkem“ (namísto kralického „bezbožník“) nás někteří dokonce podezírali, že to byl ústupek politickému režimu v době, ve které jsme překládali. Odpovědně mohu říci, že jsme žádné ústupky nedělali. Ale slovo „svévolník“ daleko přesněji vystihuje hebrejský výraz (rášá’), kterým není označován ten, kdo by byl atheista, ale ten, kdo jedná svévolně. Přitom může uctívat kolik chce bohů, může se ústy hlásit i k Hospodinu, ale neřídí se jeho zákonem. Hebrejským výrazem (gój), pro který jsme zpravidla volili překlad „pronárod“, není označeno etnikum, nýbrž jde spíše o výraz sociologický užívaný jako označení neorganizované skupiny duchovně, eticky i společensky méně významných lidí. Výraz „pronárod“ se nám pro biblický překlad jevil vhodnější než stejně dobře možný výraz „cháska“.

Za významné a zpřesňující nové opravy pokládáme např.: Gn 4,11: „Nyní budeš proklet a odvržen od země, ...“; Gn 22,18: „a ve tvém potomku (místo potomstvu)...“; 1S 16,7: „Člověk se dívá očima. Hospodin však hledí srdcem.“; Iz 53,11: „Zbaven svého trápení, spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým;...“; Iz 53,12: „Proto mu dám podíl mezi mnohými...“; Iz 56,5: „a na svých hradbách památník a jméno, lepší...“ a další.

Tato revize je naše poslední. Je to náš poslední příspěvek k ekumenickému překladu. Zestárli jsme, řada spolupracovníků už přešla ‚do církve zvítězilé‘ – a žel jsme nedovedli získat (až na jednoho či dva) pokračovatele. Věříme, ale že přijdou v nové generaci. Věříme také, že budou moci navázat na naši práci.

Za starozákonní překladatelskou komisi

Zdeněk Soušek

Vytištěno z adresy http://www.dumbible.cz/web/print/Article/66, Pátek 26.04.2024, 00:28