Český ekumenický komentář

Český ekumenický komentář k Novému zákonu

Projekt Českého ekumenického komentáře navazuje na plány překladatelských skupin ČEP předložit českému čtenáři ucelené řady komentářů k Písmu, které by byly původním dílem domácích autorů. Charakter těchto výkladů, vztažených k textu ekumenického překladu, mají určovat tři hlediska. Předně jde o komentáře vycházející z kritické exegeze v rozhovoru se současnou biblistikou. Zároveň však tyto komentáře usilují o obecnější srozumitelnost výkladu, tak aby byly pomůckou nejen pro teologické odborníky, kazatele a studenty, nýbrž pro každého, kdo se zajímá o soustředěné porozumění biblickému textu. Pro celou řadu je též důležitá ekumenická orientace, která se má projevit nejen ve výběru autorů z různých křesťanských tradic, nýbrž také v konfesijní nepředpojatosti jednotlivých výkladů.


 1. Evangelium podle Matouše   12. List Koloským
 2. Evangelium podle Marka  13. První list Tesalonickým
 3. Evangelium podle Lukáše  14. Druhý list Tesalonickým
 4. Evangelium podle Jana  15. Pastorální listy
 5. Skutky apoštolů  16. List Židům
 6. List Římanům  17. List Jakubův
 7. První list Korintským  18. První list Petrův
 8. Druhý list Korintským  19. Listy Janovy
 9. List Galatským  20. Druhý list Petrův a List Judův
 10. List Efezským  21. Zjevení Janovo
 11. List Filipským a List Filemonovi   

Český ekumenický komentář ke Starému zákonu

Český ekumenický komentář vychází souběžně s novozákonní řadou. České veřejnosti se tak nabízí ucelená řada komentářů, které k jednotlivým biblickým knihám zpracovali současní domácí autoři. Východiskem komentářů je kritická exegeze původního znění biblického textu. Výklady i způsob jejich zpracování přitom usilují o obecnou srozumitelnost, protože chtějí sloužit nejen odborníkům, nýbrž každému zájemci o porozumění Bibli. Podstatným rysem je také ekumenická orientace celé edice, která se projevuje spoluprací autorů z různých křesťanských tradic a zejména konfesijní nepředpojatostí jednotlivých výkladů.

 1. Genesis  14. Druhá paralipomenon  27. Daniel
 2. Exodus  15. Ezdráš  28. Ozeáš
 3. Leviticus  16. Nehemjáš  29. Jóel
 4. Numeri  17. Ester  30. Ámos
 5. Deuteronomium  18. Jób  31. Abdijáš
 6. Jozue  19. Žalmy  32. Jonáš
 7. Soudců  20. Přísloví  33. Micheáš
 8. Rút  21. Kazatel  34. Nahum
 9. První Samuelova  22. Píseň písní  35. Abakuk
 10. Druhá Samuelova  23. Izajáš  36. Sofonjáš
 11. První královská  24. Jeremjáš  37. Ageus
 12. Druhá královská  25. Pláč  38. Zacharjáš
 13. První paralipomenon  26. Ezechiel  39. Malachiáš

Novinky

První Samuelova (svazek 09)

Tragická postava na královském trůnu

První Samuelova
Proč Izrael nezůstal u kmenového uspořádání? Muselo skutečně vzniknout království? První izraelský král Saul je rozporuplnou postavou. Znamená snad Boží vyvolení za krále nezrušitelnou kvalitu člověka, nebo ji může takový člověk zničit svým pošetilým jednáním? Zapadající hvězdu tragické postavy na královském trůnu (Saula) střídá vycházející hvězda mnohostranně nadaného mladého muže (Davida). Vypravěč využívá komplikované spleti vztahů v Saulově rodině a politické dění chápe vždy jako události, které jsou těsně svázány s výraznými kněžskými postavami. Celkově vyznívá První Samuelova jako kritika monarchického uspořádání společnosti. Saul jako král neuspěl, nepodařilo se mu vybudovat království jako instituci, která by zajišťovala budoucnost. Ve chvíli jeho smrti je Izrael pořád ještě kmenovým svazem.

doc. Petr Chalupa, Th.D.  (*1954)
Docent na Katedře biblických věd Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zároveň ředitel Českého katolického biblického díla. Zabývá se korelací synchronního a diachronního přístupu v exegezi.

Druhá Samuelova (svazek 10)

Lesk a bída královské moci

Druhá Samuelova
Ze Saulova stínu vystupuje David jako vůdce oddílu nezávislých bojovníků. Velice mu ovšem záleží na tom, aby nebyl nijak spojován se Saulovou smrtí. Ve chvíli, kdy izraelský sever nemá vhodného kandidáta na krále, osvědčuje David politickou prozíravost a schopnost diplomaticky vyjednávat. Stává se králem nejen nad judským jihem země, ale také nad izraelským severem. Také jeho vláda je zajištěna působením kněží a proroků. Největší pozornost věnuje vypravěč událostem, které se odehrávaly v Davidově rodině. Davidovi se podařilo vybudovat a zajistit království jako společenství kmenů, které sjednotil pod svou vládou. Zdaleka však nešlo o idylu. David i jeho synové se dopouštějí zločinů, které vedou k tragickým důsledkům. Navzdory některým temným stránkám své povahy se David stal příkladem panovníka, který naplňoval ideál izraelského krále, a modelovou mesiášskou postavou.

doc. Petr Chalupa, Th.D.  (*1954)
Docent na Katedře biblických věd Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zároveň ředitel Českého katolického biblického díla. Zabývá se korelací synchronního a diachronního přístupu v exegezi.

Genesis I (svazek 1/1)

1,1 – 6,8

Když na počátku Bůh řekl do tmy…

Genesis
První kniha Bible (Genesis) je uvedením do celku Písma. Formou vyprávění o vzniku Izraele jako „lidu Hospodinova“ v zemi zaslíbené uprostřed národů země nastoluje témata, motivy, role a vztahy, které pak jsou pojednávány a rozvíjeny v dalších biblických knihách. V úvodních kapitolách kniha Genesis vypráví o člověku jako takovém, o jeho místě ve světě a o jeho základním určení. Příběhy o Božím stvoření, o Adamovi a Evě, o potopě a o praotcích byly v době svého vzniku kritickou odpovědí Izraele na dobové tradice o bozích a lidech. Po staletí formovaly židovskou i křesťanskou tradici a i dnes patří k nejznámějším biblickým látkám. První díl komentáře ke knize Genesis nabízí nově zpracovaný překlad úvodních kapitol, jejich podrobný výklad, zasazení do dobových i literárních souvislostí a podněty k promýšlení významů těchto inspirativních látek.

prof. ThDr. Martin Prudký  (*1960)
Profesor na Katedře Starého zákona Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Studia v Praze, Amsterdamu, Oxfordu, Atlantě a Heidelbergu. Zabývá se především problematikou výkladu a interpretace narativních textů Starého zákona.

Ageus (svazek 37)

Budování chrámu v Judsku perské doby

Ageus
Prorok Ageus působil ke konci 6. stol. př. Kr. v Judsku, které tehdy bylo chudou provincií Perské říše. Ageovo zvěstování odráží touhu některých Judejců po restauraci institucí monarchické doby – prorok především úspěšně vyzýval k obnově jeruzalémského chrámu, kniha však dosvědčuje i „proto-mesiášskou“ naději na návrat Davidovců ke královské moci. Teologie spisu je relativně málo poznamenána vývojem, jímž prošlo myšlení části judských literátů během šestého až pátého století, a kniha tak poskytuje pozoruhodný pohled na některé tradiční aspekty judského náboženství.

Mgr. Jan Rückl, Ph.D.  (*1975)
Vědecký pracovník na katedře Starého zákona Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studoval v Praze a Lausanne. Zabývá se zejména Předními proroky a otázkami textové kritiky Starého zákona.

List Koloským (svazek 12)

List Koloským
List Koloským patří mezi často komentované a zároveň diskutované listy. Stojí na rozhraní Pavlových autentických listů a děl jeho následovníků. V mnoha ohledech přebírá Pavlovy myšlenky, jak je známe z jeho autentických listů, a zároveň je posunuje dál.
Významnou roli v celém listu hraje křesťanská etika. Autor rozvíjí Pavlův důraz na křesťansky uspořádaný život celé obce i jednotlivců v ní. Vyjadřuje se také k tzv. řádu domácnosti. Na rozdíl od Pavla, který manželství chápal jako důležitý, avšak přechodný životní stav, zdůrazňuje autor Listu Koloským roli rodiny a jejího správného fungování.
Epištola má výrazně parenetický charakter se zevšeobecňujícím zaměřením. Adresáty listu jsou křesťané, kteří se setkávají s nejrůznějšími dobovými naukami, jež ohrožují jejich víru v křesťanské poselství. Nejde o problémy jedné konkrétní obce, nýbrž o problémy, se kterými se křesťané začali potýkat při konfrontaci s jinými pohledy na svět. Autorovi jde především o to, aby prokázal výlučnost Krista a Božího jednání skrze něj a ujistil adresáty o spolehlivosti křesťanské nauky.

doc. PhDr. Mireia Ryšková, Th.D. (*1951)
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (dějiny umění a francouzštinu), paralelně studovala katolickou teologii v rámci tajného studia pořádaného Salesiánskou provincií v Praze, poté pokračovala ve studiu teologie v Erfurtu a v Pasově. V současné době působí na katedře biblických věd Katolické teologické fakulty UK v Praze. Zabývá se zejména počátky křesťanství z historicko-teologického hlediska a teologií apoštola Pavla.

Pastorální listy (svazek 15)

Pastorální listy
Mezi novozákonními listy se nachází zřetelně oddělená skupina tvořená dvěma listy Timoteovi a jedním Titovi. Na rozdíl od většiny novozákonních dopisů jsou adresovány jednotlivcům. Pavel se v nich neomezuje na jediný problém, ale povzbuzuje ke ctnostnému životu v celé jeho šíři. Listy neobsahují dlouhé teologické pasáže. Pavel svým spolupracovníkům i všem křesťanům připomíná, že se musejí chovat zbožně a prozíravě, že musejí prokazovat svou víru a lásku – jedním slovem že mají žít ctnostně.
První list Timoteovi obsahuje řadu pravidel pro fungování církve v Efezu – pro výběr biskupa, presbyterů a jáhnů, pro vdovy a pro všechny další věřící. Stejná témata zpracovává List Titovi ve vztahu ke kyperské církvi. Druhý list Timoteovi je jakousi Pavlovou závětí. Apoštol se v něm obrací na svého nejoblíbenějšího spolupracovníka a prosí ho, aby se o něj přišel postarat do vězení, kde čeká na smrt.
V pastorálních listech, o jejichž autorství se nadále diskutuje, se zračí podzim, bilancování, snaha ještě písemně zaznamenat, co bylo řečeno ústně. A nepřehlédnutelné je i vědomí blížící se smrti.

doc. Mgr. Dominik Opatrný, Th.D. (*1980)
V roce 2005 absolvoval katolickou teologii na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2011 dokončil na stejné fakultě postgraduální studia biblické teologie. Vyučuje na katedře systematické teologie CMTF UP. Zaměřuje se na biblické základy křesťanské etiky, etické otázky manželství a rodiny a etiku v teologii mistra Jana Husa.

První list Korintským (svazek 7)

První list Korintským
První list Korintským je považován za nesporný list apoštola Pavla a patří k jeho nejdelším dopisům. Lze předpokládat, že byl napsán v Efezu, asi v roce 55 po Kr. Text zachycuje vyjádření apoštola k různým otázkám křesťanského života i víry, které musel při svém misijním působení řešit. Pavel reaguje na zprávy o situaci v korintské křesťanské obci a na dopis, který obsahoval dotazy tamních křesťanů.
Spojující myšlenkou Prvního listu Korintským je důraz na jednotu věřících v Krista. Téma jednoty je nepřehlédnutelné hned v první části dopisu, kde apoštol řeší spory mezi korintskými křesťany. Také v dalších částech textu se setkáváme s vyjádřeními, která souvisejí s požadavkem jednoty: Pavel vykládá o působení jednoho Ducha v jednom Kristově těle. Víra v Kristovo zmrtvýchvstání a ve vzkříšení věřících je základem a potvrzením jednoty.
Ani problém jednoty, ani další otázky, kterými se apoštol v tomto listu zabývá, by neměly prakticky žádný význam, kdyby všechno, co s nimi souvisí, se nedělo v lásce (16,14). Tato hodnota, kterou Pavel tak vyzvedl a zdůraznil ve 13. kapitole, je neodmyslitelnou součástí celého listu.

prof. Ladislav Tichý, Th.D.  (*1948)
V roce 1973 dokončil studia na olomoucké pobočce teologické fakulty v Litoměřicích; v roce 1984 získal v Litoměřicích doktorát teologie. Od roku 1993 docent na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2005 jmenován profesorem. Od roku 1995 vedoucí katedry biblických věd na CMTF UP. Věnuje se interpretaci novozákonních textů, zejména evangelií a Pavlových listů.

Chystáme pro Vás

Izajáš I (svazek 23)


Jeremjáš I (svazek 24)



Naposledy vyšlo

Evangelium podle Lukáše (svazek 3)

Evangelium podle Lukáše
Na více než sedmi stech stranách předkládá doc. Dr. Petr Mareček, Th.D., výklad Lukášova evangelia, které je svým rozsahem nejdelší knihou Nového zákona. Lukášovo evangelium je napsáno kultivovanou řečtinou a k jeho hlavním teologickým tématům náleží schéma zaslíbení a naplnění. Charakteristická je také snaha o věcnou a výrazovou přesnost.
Podle Lukáše je tento příběh významný, ústřední okamžik lidských dějin, na kterém závisí spása světa. Proto jako jediný z evangelistů klade děj do spojitosti s osobami, obdobími, institucemi a světovou historií, a to jak s římským, tak palestinským světem.
Lukášovo evangelium můžeme označit za „evangelium radosti“, jelikož z něj zřejmě nejvýrazněji ze všech novozákonních knih zaznívá, že „evangelium“ znamená skutečně „radostnou zvěst“. V Lukášově pojetí se dobrá zpráva neomezuje jen na Ježíšovo veřejné působení, ale začíná již jeho narozením.

Doc. Dr. Petr Mareček, Th.D.
studoval v Římě a v Jeruzalémě, je docentem na Katedře biblických věd Cyrilometodějské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a zabývá se exegezí novozákonních textů, zejména okolnostmi vzniku kanonických evangelií, jejich literárním a teologickým charakterem a jejich interpretací.

První list Petrův (svazek 18)

První list Petrův četli na přelomu 1. a 2. století maloasijští křesťané, kteří se ve většinové pohanské společnosti cítili jako vyděděnci (a právě tak ho četli a čtou i věřící v jiných těžkých dobách). Autor je nabádá, aby se jako svobodní lidé v Kristu nebáli a ve zkouškách stáli pevně zakotveni ve víře. Podle Kristova příkladu mají i nelehké společenské postavení vnímat jako příležitost ke zvěstování evangelia. List věrně i tvořivě navazuje na prorocké a žalmové tradice Starého zákona, teologii apoštola Pavla i synoptická evangelia.

Mgr. Jan A. Dus, Th.D.  (*1966)
Vědecký pracovník Centra biblických studií AV ČR. Na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyučuje novozákonní řečtinu a ranou křesťanskou literaturu. Studoval v Praze a Amsterodamu, zabývá se apokryfní literaturou a spisy apoštolských otců.


Ámos - Když Bůh musí řvát jako lev (svazek 30)

Ámos patří mezi tzv. Malými proroky spíše k známějším a čtenějším knihám. Za její hlavní téma bývá považována sociální spravedlnost, kniha je však mnohem komplexnější a bohatší. Devět kapitol této knihy otevírá mnoho teologicky důležitých témat, jakými jsou vztah kultu a jednání s bližním a soukmenovcem, Boží spravedlnost, retribuce a kolektivní odpovědnost, zjevená a přirozená etika, vztah člověka a přírody, Boží trpělivost a povaha Božích "trestů" a mnoho dalších. V tomto smyslu je kniha Ámos hutným teologickým textem zasluhujícím zvláštní pozornost. Tvrdá slova, s nimiž se na těchto stránkách setkáme, nejsou mstivou výtkou; Bůh jimi člověku ukazuje jeho pravou tvář a nabízí mu cestu vyhýbající se blížícímu se konci, který si člověk sám svými činy připravuje.

ThLic. Adam Mackerle, Th.D.  (*1977)
Vyučující na Katedře teologických věd na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Studia v Římě a Olomouci. Zabývá se zejména prorockými knihami Starého zákona a využitím Starého zákona v etice.


Ester – Skrytý Bůh a statečná židovská dívka (svazek 17)

V knize Ester jsou promyšleně propojeny dva hlavní děje: Prvním z nich je vyprávění o zapuzení královny Vašti a Esteřině vzestupu, druhým vyprávění o vzestupu a pádu Hamana, kterému odpovídá ponížení a vzestup Mordechaje. Ohrožení existence je společným motivem obou dějů, které se navzájem doplňují. Kniha Ester názorně ukazuje, jak se může představitel důsledného monoteismu dostat do konfliktu s totalitním státem a jak riskantní může být statečné vystoupení proti člověku, který zneužívá svěřenou moc. Z teologického hlediska je nejnápadnějším jevem skutečnost, že v knize není zmíněn Bůh, a to ani vlastním jménem, ani obecným označením „bůh“.

Doc. Petr Chalupa, Th.D., (*1954), docent na Katedře biblických věd Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a zároveň ředitel Českého katolického biblického díla. Zabývá se korelací synchronního a diachronního přístupu v exegezi.


Kazatel – Zneklidňující kniha pro neklidnou dobu (svazek 21)

Ve Starém zákoně i v celé Bibli snad není kniha, jež by tak pronikavým způsobem odrážela dobu svého vzniku, navíc dobu, která se v mnohém podobá té dnešní. Jde o teologické a zároveň i hluboce filozofické pojednání. Kazatel se zamýšlí nad otázkami lidské existence, jejího smyslu, poslání, ale i konce. Zejména se pak ptá, jakou roli v tom všem hraje Bůh, co je dobro a jakým způsobem dosáhnout moudrosti. Argumentace je dramatická, víceznačná a v mnohém překvapivě věrně zrcadlí uvažování nad dnešní dobou – hledání jistoty v nejistém čase „globalizovaného“ světa, kde jedna verze skutečnosti soupeří s druhou a žádné není dána přednost.

Doc. Filip Čapek, Th.D., (*1971), docent Katedry Starého zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a farář Českobratrské církve evangelické. Studia v Praze, Heidelbergu, Oxfordu a Jeruzalémě. Zabývá se starozákonní hermeneutikou a biblickou archeologií.




design & vývoj: Daniel Kvasnička jr.