Nebezpečí teologie při překládání Písma

Pátek 04.01.2008 | Témata: Český ekumenický překlad | tisk

Každý překlad je současně tak trochu výkladem. Je to dáno tím, že různé jazyky nemívají stejný slovník a stejnou mluvnici, a nelze proto překládat mechanicky tak, že za slovo jednoho jazyka se dosadí slovo druhého jazyka. Vždy je třeba nacházet především přesný smysl textu, věty, slovního spojení i jednotlivého slova v jazyce, do něhož se překládá, a tento smysl pak co nejpřesněji vyjádřit v jazyce, do něhož překládáme. Platí to samozřejmě při překládání Písma z hebrejštiny a řečtiny do češtiny a je to velmi nesnadné, protože čím vzdálenější je kulturní prostředí, ve kterém vznikl překládaný text, od kulturního prostředí a jazyka, do kterého se překládá, tím nesnadněji se hledá pravý smysl překládaného textu...

Každý překlad je současně tak trochu výkladem. Je to dáno tím, že různé jazyky nemívají stejný slovník a stejnou mluvnici, a nelze proto překládat mechanicky tak, že za slovo jednoho jazyka se dosadí slovo druhého jazyka. Vždy je třeba nacházet především přesný smysl textu, věty, slovního spojení i jednotlivého slova v jazyce, do něhož se překládá, a tento smysl pak co nejpřesněji vyjádřit v jazyce, do něhož překládáme. Platí to samozřejmě při překládání Písma z hebrejštiny a řečtiny do češtiny a je to velmi nesnadné, protože čím vzdálenější je kulturní prostředí, ve kterém vznikl překládaný text, od kulturního prostředí a jazyka, do kterého se překládá, tím nesnadněji se hledá pravý smysl překládaného textu. Velikou pomocí překladateli Písma je teologie, jež se budovala staletími studia Písma a hloubáním nad ním, ale ona může být i úskalím, je-li aplikována spěšně, bez dostatečné zdrženlivosti. Jistě i na to mysleli iniciátoři posledního překladu Písma do češtiny, když rozhodli, že to bude překlad ekumenický: jestliže se opírat o teologii, pak aspoň ne o jedinou. Když se pan profesor Bič zmiňoval o tomto úskalí ve spojitosti s prací na českém ekumenickém překladu Starého zákona, uvádíval jako příklad Gn 2,7 o vytvoření člověka. Celé generace překladatelů od sv. Jeronýma po Kralické i dále zde překládaly, že Bůh stvořil člověka z prachu země, ač originál zcela zřetelně zde nemluví o materiálu výroby člověka, ale vyslovuje hodnocení: Vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země... Pro člověka 20. století jde o překvapivý objev: Člověk - to nezní hrdě, není sám o sobě něčím zvláště významným, ale je pouhý ,prach země´. Teprve Boží vdechnutí v jeho chřípí dechu života jej činí ,živým tvorem´- tím, kdo se podílí na životě, který je v Bohu. V Písmu to bylo napsáno vždy, ale lidskému sebevědomí minulosti snad bylo nepřijatelné tak nízké sebehodnocení ještě před hříchem, snad praktická otázka jak zastínila zcela otázku, co Bůh vytvořil.

Za významné překonání úskalí teologie v překladu Nového zákona považuji závěr 6. kapitoly listu Římanům. Apoštol Pavel v této kapitole pro názornější rozlišení, kam vede hřích a kam vede poslušnost Bohu, hřích personifikuje. Líčí jej jako hospodáře, kterému se lidé zavazují k poslušné službě v naději na příjemnou odměnu a tím pomíjejí Boha. Ale hluboce budou zklamáni, neboť ,mzdou hříchu je smrt´(Ř 6, 23) řecky Ta gar opsónia tés hamartías thanatos, tedy mzda hříchu nebo mzda od hříchu místo starého chybného ,odplata za hřích´, jak se píše u Kralických a v dalších starších i novějších překladech. Tato předložka v originále není a jejím vnesením se zcela neorganicky mění osoba toho, kdo vyplácí mzdu, a ontologický vztah mezi službou hříchu a smrtí se mění na právní: hřích není nemoc, která vede ke smrti, ale vina, která je smrtí potrestána. Český ekumenický překlad zde překonal staré teologické právní myšlení, kde věčná smrt a věčná spása nevyrůstají uvnitř člověka, ale udělují se zvenčí jako trest nebo odměna. Méně šťastně proplul český ekumenický překlad úskalím teologie v 53. kapitole Izajáše. Situace verše 5. je velmi podobná problému Ř 6, 23: Překlad ,byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost´ je nesprávný, protože hebrejskou předložku ,min´ lze překládat ,od´ nebo sedmým pádem, nanejvýš ,bez´, ale nikdy ,za´. Zřejmě i zde jde o personifikaci nevěrnosti a nepravosti a jsou to ony, kdo proklávají a mučí v prorokově sdělení. Překladatelům se nepodařilo vymanit se z právního myšlení, podle kterého se každý ,trest´ uděluje Bohem zvenčí. Správný překlad by byl: byl proklán naší nevěrností, zmučen naší nepravostí - s čímž musí souhlasit každý hebraista, ale teologovi uvažujícím o spasení v právních kategoriích se zde nejeví žádný smyslový rozdíl, zvláště když neporozuměl dalšímu půlverši. Hebrejské ,músar´ má více významů a je charakteristické, že si překladatelé vybrali právě trestání. Základním smyslem tohoto slova je ,výchova´, a pokud trestání, tak výchovné, spojené s výchovou. Zcela doslovný překlad zní: Výchova našeho pokoje na něj - a vyjádřeno česky: naše výchova k pokoji na něj (byla vložena) a naše uzdravení do jeho podlitin (jde o jizvy po bičování). Smysl pasáže je ten, že Bůh chce zbavit lidstvo trápení vyvěrajícího z nevěrnosti Bohu a mravní pokřivenosti (avón = nepravost) a jejich výchovu k pokoji vkládá na svého služebníka. Také druhá polovina 6. verše vyznívá, jako by Hospodin služebníka trestal, a to pro nepravost jiných. Doslovný překlad zní: Hospodin způsobil sražení v něm nepravosti nás všech. Řečeno česky: Hospodin způsobil, že v něm byla sražena nepravost nás všech.

Smysl je asi tento: lidstvo je jediný hříchem nakažený organismus, který chce Hospodin vyléčit a vyléčí tím, že jeho čistý, bezhříšný služebník (viz v. 9) doň vstoupí jako lék i léčitel a vítězně se utká s nemocí. Jde o těžký boj a je v něm i smrt, která však není trestem, ale příležitostí k zmrtvýchvstání, jak vyplývá z dalších veršů. Úskalím, zatemňujícím průzračnost tohoto proroctví, je tzv. satisfakční teorie, usilující vidět v Služebníkovi ne lék na nemoc zla, ale zástupnou oběť, což je idea Izajášovi cizí. Biblisté posledního století velmi pečlivě studují dějiny i reálie starého Orientu, aby dobře rozuměli situaci a konání lidu Bible a nepřipsali jim náhodou něco, co jim muselo být zcela cizí. Stejně nesnadné a plné úskalí je správně porozumět myšlení a názorům tohoto lidu, najít tu pravou teologii, jež je jejich teologií, a nezaměnit ji jinou.

Radivoj Jakovljevič

Bulletin ČBS 1996, č. 2


design & vývoj: Daniel Kvasnička jr.